Každý autor někdy zatouží poměřit svůj talent v literární soutěži. Povídka je nejčastější formát, se kterým se soutěžící hlásí, a přestože může působit jako „menší román“, její psaní má vlastní pravidla. Pokud chcete zaujmout porotu a zároveň napsat text, který obstojí i mimo soutěžní kontext, nestačí mít jen dobrý nápad. Potřebujete disciplínu, řemeslo a odvahu škrtat. Začněte u tématu, které vás pálí Soutěžní povídka bývá omezená rozsahem. To znamená, že se do ní nevejde všechno, co byste rádi řekli. Místo širokého eposu o světě vyberte jeden motiv, jednu myšlenku, která vás nedá spát. Pokud ji sami cítíte jako zásadní, máte větší šanci, že ji pocítí i čtenář. Porota dokáže poznat, zda autor píše „na povel“, nebo skutečně něco potřebuje ze sebe dostat. Silný začátek je polovina úspěchu Porotci čtou desítky, někdy i stovky povídek. Pokud první odstavec působí šedivě, riskujete, že váš text zapadne. Úvod musí okamžitě vtáhnout: obrazem, dialogem nebo konfliktem. Žádné rozvláčné v...
Hrdina, který je statečný, čestný, krásný a nikdy neudělá chybu, je smrtelně nudný. Čtenář se na chvíli možná nechá unést jeho schopnostmi, ale brzy zjistí, že taková postava je jen prázdná vitrína. Proč? Protože se v ní neodráží skutečný život. My lidé jsme složití, rozbití a často si sami házíme klacky pod nohy. A přesně v téhle nedokonalosti nacházíme pravdu, která dělá literární postavy nezapomenutelnými. Nedokonalost jako zrcadlo čtenáře Když hrdina chybuje, prohrává a někdy klopýtne do bahna, čtenář se v něm poznává. Nikdo z nás není bez viny – a právě proto nás baví sledovat, jak se hrdina pere s vlastními slabostmi. Nejde jen o empatii, ale i o podvědomou touhu vidět, zda i přes svoje temné stránky dokáže zvítězit. Čtenář se pak ptá: když to zvládl on, zvládnu to taky? Typy temných stránek hrdinů Slabosti – strach, nerozhodnost, závislosti, nedostatek sebedůvěry. Moralita na hraně – postavy, které dělají správné věci špatnými prostředky, nebo naopak. Osobní démoni – trau...