Příběhy bez slov: Jak vyprávět skrze vizuální prvky

Slova jsou stavební materiál, jímž budujeme příběhy, světy a postavy, které se nám pak usadí v hlavě a ne a ne z ní zmizet. Ale dnes bych rád prozkoumal něco trochu jiného: tvorbu příběhů, které se obejdou bez slov – nebo jich aspoň použijí zatraceně málo. Přemýšlejte o tom. Sedíte u klávesnice, v hlavě bublá nápad na novou povídku, a najednou vám vnitřní hlas řekne: „Co když se pokusím to vyprávět beze slov?“ Něco na způsob komiksu bez textových bublin, filmového traileru bez dialogů nebo obrazu, který říká vše jen barvou, tvarem a kompozicí.

Možná si myslíte, že tohle je bláznovství. Proč byste jako spisovatelé – řemeslníci, kteří pracují s jazykem – měli zkoušet vyprávět vizuálně? Jenže právě v tom tkví ono kouzlo. Je to, jako když truhlář, zvyklý na ostré dláto a hladký hoblík, najednou vezme do ruky štětec. Přenáší to, co ví o dřevě, do něčeho nového. Stejně tak vy. Víte, jak vytvářet atmosféru, dávkovat napětí, ukazovat čtenáři něco, co si může sám v hlavě domyslet. Pojďme ten instinkt přenést na plátno vizuálních představ, které v textu jen naznačíte.

Proměňte prostředí v hrdinu

Představte si, že píšete povídku o opuštěném městečku kdesi na periferii. Ano, můžete čtenářům říci, že je to zapadákov, pomalu umírající místo, kam už nikdo nejezdí. Nebo můžete být vizuálnější. Místo dlouhého popisu prostě načrtněte obraz: starý billboard, který už dávno nemá jasné barvy, ztrácí se ve vysoké trávě; popraskaný asfalt, z něhož tu a tam trčí pýr; opuštěná benzinová pumpa, kolem níž se válí staré papírové kelímky. Bez jediné zmínky o „opuštěnosti“ a „úpadku“ jste čtenáři vykreslili, co má cítit.

Nechte postavy promlouvat gesty

Stephen King by vám možná řekl: „Chcete-li rozvinout postavu, nemusíte hned psát haldu vnitřních monologů.“ Představte si, že chcete ukázat hněv bez jediné kletby či výkřiku. Jak to provedete? Možná si postava křečovitě mne lem kabátu, možná odkopne plechovku a ta se s rámusem kutálí uličkou. Její tělo, pohyb a okolní prostředí vám slouží jako jazyk. Není třeba slov – to, co vidíme, mluví za vše.

Ukažte emoci prostřednictvím kontrastu

Miluji kontrasty. Vizuální protiklady vedle sebe dokážou vypovědět víc, než jakýkoli rozvleklý popis. Něžná květina vyrůstající z praskliny v betonu. Rozsvícená vánoční světla uprostřed opuštěné ulice. Díky těmto obrazům vytvoříte napětí, konflikt i poetiku. Čtenář v nich čte příběh, který jste nikdy explicitně nevyslovili.

Používejte ticho jako nástroj

Někdy je to, co neřeknete, mocnější než to, co řeknete. Ticho v textu může znamenat, že nepopíšete scénu do posledního detailu. Necháte čtenáře, aby si domyslel, co se děje mezi řádky. Jako ve filmu, kdy kamera zůstává několik sekund na prázdném křesle – žádná slova, ale víte, že to křeslo nese příběh nepřítomné postavy. Ticho vnáší do textu další rozměr.

Trénujte sebeomezení

Jako autoři rádi využíváme sílu jazyka naplno. Ale zkusit vyprávět obrazem je skvělý trénink disciplíny. Představte si, že máte jen jednu stránku a pět slov. Zbytek musí být vizuální. Hledáte obraz, který zkratkou vyjádří emoci, situaci nebo motiv. Je to jako posilování svalů – naučíte se držet svůj jazyk na uzdě a zjistíte, že méně je někdy více.

Přeneste vizuální myšlení zpět do klasického psaní

Možná nikdy nenapíšete komiks nebo scénář k němému filmu, ale tato vizuální průprava se promítne i do vaší běžné prózy. Přidá vám další nástroj do autorského arzenálu. Příště, až budete chtít čtenáře ponořit do podivné, znepokojivé atmosféry, váš mozek sáhne po obrazech, detailech a scénách, které řeknou víc než stovka slov. Čtenář to bude cítit – protože jste mu to ukázali, neřekli.

Co si z toho odnést? Příběhy nejsou jen o textech či dialozích. Jsou i o obrazech, které se čtenáři promítnou v hlavě. Jako spisovatelé můžete volně přecházet mezi tím, co napíšete, a tím, co jen naznačíte. Pokud se naučíte vyprávět i beze slov, pak až slova znovu použijete, budou mnohem účinnější. A to je, přátelé, to nejlepší, co si z tohoto experimentu můžete odnést.